ColdPlay

Hlavní město Ghany Accra je rušné, moderní město pyšnící se krásnými plážemi. Prezident byl nedávno zvolen ve svobodných volbách a (dle tisku) obchod s cennými papíry vzkvétá. Tak v čem je problém?

Ghana je převážně zemědělská země a více než šedesát procent obyvatelstva je závislých na farmaření. Mezinárodní peněžní fond a Světová banka žekli ghanské vládě, že na oplátku za poskytnutí půjčky by měla přestat podporovat své farmáře a otevřít hranice většímu množství zboží z venku. Zemi náhle zaplavila rýže ze Spojených států, italský rajčatový protlak a mražená drůbež z Evropské unie.

Taktéž jí bylo řečeno, že by neměla pomáhat farmářům levnými semeny a hnojivy. Krátce nato začal západ silně podporovat své vlastní farmáře, aby vypěstovali více jídla než kolik potřebují. Přebytečné zboží je pak vyváženo do rozvojových zemí a prodávano za tak nízké ceny, že je pro místní farmáře nemožné konkurovat. "Jsme odsouzeni k celoživotní chudobě, protože na všem jen proděláváme," vysvětlují odboráři.

Začátkem tohoto roku jeli Sheryl Garret a zpěvák skupiny Coldplay Chris Martin do Ghany. Sherylin deník vypovídá o problémech, kterým čelí zdejší farmáři a zaznamenává jejich naděje na lepší budoucnost.

Den první

Časně ráno jsme se naskládali do malého letadla a po kodrcavém přistání jsme zjistili, jaké to je žít v jiném světě - jiném století. Suchá, červená půda, vesnice se svými tradičně kruhově uspořádanými chatrčemi a široké pláně řídce poseté stromy.

Zavedli nás na setkání Ghanské asociace zemědělských farmářů. Tihle rolníci sem přijeli ze všech koutů země, aby sdělili své příběhy, v nichž dojemně a vášnivě popisují svá trápení.

Poté jsme jeli na tumalskou tržnici podívat se na pytle americké, thajské a vietnamské rýže. Místní farmář Nesh vysvětluje, že v sousední Nigérii lze koupit na trzích pouze tamní rýži, protože jejich vláda zakázala dovoz té levné zahraniční. "To dává smysl," říká Chris. "Tím podporují své vlastní farmáře. Stejně se to dělá ve Velké británii. Nikdy bychom někomu nedovolili likvidovat naše farmáře."

Den druhý

Dnes jsme na návštěvě vesnice Zugu. Rýže a kukuřice zde představují největší zdroj příjmů. Vycházejí děti, aby nás přivítaly. Podvýživou mají nafouklá bříška. Po několika rozpačitých momentech Chris přichází na způsob, jak je pobavit. Fotí si je telefonem a začíná sborový zpěv.

Dvě ženy, Maryama a Salamat, mi povídají jak si přivydělávají tím, že koupí od farmářů pytle zrní, které umyjí u řeky, nad ohněm nachají odpařit slupku, pak ho vysuší a odnesou prodat na trh.

Sotva si vydělají na jídlo. Neplatí školné a pravděpodobně budou muset některé dívky přestat chodit do školy. Od té doby, co se dováží řýže, každý vydělává méně, každý má méně jídla. "Před dvaceti lety byl život jednodušší," říkají. "Ale teď je to těžké, velmi těžké."

Chris naléhal, abychom se šli po večeři někam pobavit. Na diskotéce v Botalanze hraje místní mix hip-hopu a hi-life. Zjišťujeme, že Timbalandovy mixy tady zaplňují parket stejně rychle jako u nás doma.

Den třetí

V Nyarize potkáváme některé ze dvou tisíc, Oxfamem podporovaných, farmářů. Atmosféra zde je o něco uvolněnější, a když farmářky začaly zpívat a tančit, Chris se spolu s místním údržbářem Johnem Karibem přidal k nim.

Následovala dlouhá cesta do rýžových údolí Weiga. Jsou to ve skutečnosti tři rozlehlé kotliny, z nichž každá měří napříč přinejmenším 80 kilometrů. Půda zde je rovná a úrodná. Pokaždé když zaprší, oblast se zaplní farmáři pěstujícími rýži. Jak říkají místní lidé, tato oblast může být využívána po celý rok jen s malými investicemi do zavlažování a tažné techniky. Hospodaření se zdejší půdou znamená spoustu práce a poskytuje dostatek rýže pro celou Ghanu.

Chris to komentuje slovy: "Jak může někdo stát s těmito lidmi na poli a říkat, že je správné prodávat levně svoji přebytečnou produkci do země třetího světa? To je mimo mé chápání. Pravdou je, že odpovědní lidé nikdy nemluvili s farmáři, kterých se to týká."

Den čtvrtý

Zastavili jsme ve vesnici Aponoapono - součásti družstva Kuapa Kokoo, které pěstuje kakaové boby pro společnost Divine chocolate. Stále máme s sebou zásoby této Make Traid Fair čokolády a posilňujeme se jí po celou dobu naší výpravy. Chris se nemůže dočkat toho, až se setká s farmáři, kteří ji vypěstovali.

Utrhli pro nás ze stromů pár kakaových lusků, aby nám ukázali jak se suší a kvasí, aby mohly být vyváženy za hranice. Taky nám popisují co znamenají pro jejich komunitu výhody z Fair Trade: studnu s čistou vodou, přesné váhy a vylepšení místních škol. "Fair Trade čokoláda chutná skvěle," rozplývá se Chris, "taky je úžasné být v této hojné oblasti a vědět, že každá tabulka Divine čokolády, kterou sníte, pomáhá těmto lidem o moc víc než když jíte něco od Nestlé."

Den pátý

Když jsme spatřili Accru, viděli jsme chudé, provizorní město plné lidí přicházejících ze severu, aby našli práci - bezvýsledně.

Tihle lidé jsou stejní jako my. Se stejnými talenty, stejnými schopnostmi, stejnou tvořivostí, ale s naprosto odlišnými životy, protože se narodili Africe. Na západě dostávají umělci peníze pokaždé, když je jejich hudba hrána v rádiu; v Ghaně musí platit stanicím za zveřejnění.

Nejsou zde žádná velká vydavatelství nebo filmová studia, ktará by podporovalal jejich práci. Navíc většina lidí žije na hranici chudoby a nemají pení na filmy nebo hudbu. Dělali by Coldplay hudbu, kdyby museli bojovat stejně jako zdejší hudebníci? Je to zvlášní - představovat si jak by vypadal náš život kdybychom se narodili pár stovek kilometrů jižněji.

"Být mezi těmi lidmi bylo úžasné, opravdu vyjímečné," říká Chris. "Být mezi nimi vás opravdu rozproudí."